Dnes brzy ráno, kolem páté hodiny, jsem cítila velkou bolest v nohách. Pak přišel anděl a vzal mě do nebeské zahrady. Viděla jsem našeho Páně Ježíše s Presvatou Pannou, obklopeného svatými a anděly. Po pravé tváři našeho Pána stékaly slzy.
Andělé a svatí řekli: „Valentino, ty jsi ta, kdo má našeho Pána utěšit.“
„Ale jak ho mohu utěšit?“ zeptala jsem se.
Odpověděli: „Tím, že řekneš lidem, aby ho neuráželi.“ Mluvili ke mně docela přísně.
„Jdi a utři slzy Ježíše,“ řekli mi.
Přistoupila jsem blíž k našemu Páni a jemně otřela slzy z Jeho svaté tváře. Je tak bolestivé vidět našeho Pána v slzách.
Tichým hlasem jsem řekla: „Pane Ježíši, neplach. Možná se lidé obrátí a změní se.“
On řekl: „Vidíš, svět mě nechce. Plánují všechno bez Mě.“
Potom promluvil anděl. Řekl: „Budete mít mnoho extrémních povětrnostních katastrof a silných bouří. Přijde mor a v světě bude mnoho utrpení, protože lidé jsou slepí k znamením, která jim Bůh dává.“
„Každá země, která uráží Boha, dostane svůj podíl utrpení.“