neděle 1. listopadu 2009
Všech svátých Božího dne
Zpráva svaté Veroniky Giuliani
Marcos, já jsem VERONIKA GIULIANI, služebnice Boží a Panny Marie.
Má duše byla vždy zapálena nejčistším a nejsilnějším ohněm lásky k Pánu a Jeho Matce, když jsem ještě žila na zemi. Moje láska byla tak silná, že mi přinesla milost přijímat ve svém těle stigmata utrpení nášeho Pána Ježíše Krista. Milostí Boží, nadpřirozeným sjednocením mé duše s Jeho Srdcem, Jeho vůlí a Jeho božským požehnáním jsem se stala jiným Kristem, jiným ukřižovaným Kristem. Stala jsem se dokonalou kopií Panny Bolestné se svým srdcem probodnutým šípky bolesti. V mé duši byl oheň čisté a nadpřirozené lásky tak silný, že nemohla přestat hořet v tomto pecivále lásky každý okamžik, ani se dávat Pánu, ani hořet jako vosk ve horku ohně na oltáři Božího Otce. Když je duše naplněna takovou láskou, podobnou té, kterou jsem měla já, neví jak žít jinak než tím, že se spotřebovává touhou milovat Pána ještě více, a tato touha, která ji spotřebovává, nedá jí žádný odpočinek mimo svého Milého. Proto duše, která miluje Pána a Jeho Matku celým srdcem, nenachází odpočinutí, úlevu, radost ani plné uspokojení v nicem jiném než v nich, v jiné lásce než je jejich láska. Proto duše, kterou spotřebovává oheň božské lásky, nemá žádný odpočinek kromě Srdce Ježíšova, ale Jeho ran, Jeho milého Vůle, ale Neposkvrněného Srdce Marie a Nejmilejšího Srdce sv. Josefa se jeho bolestmi.
Duše, která tak miluje, nenachází klid nikde jinde než v náručí, na klíně svého milovaného Pána, našego Pána Ježíše Krista. Duše ho hledá, duše ho hledá a pro ni není žádná práce dost velká, bolestivá nebo namáhavá, aby ji zadržela v hledání svého Milovaného, v hledání svého Pána, v touze poznat jej, najít jej, objímat jej, spojit se s ním navždy svazky čistého ohně, ohně čisté lásky. A i když by duše musela pro svého Pána hledat až na konci země, hledá ho, neklidní je a když ho najde, teprve se duše raduje, duše se raduje, duše konečně klidu nalézá v pokoji vlastnictví Dobra, které tak hledá, Nejvyššího Dobra, po němž její srdce tak touží. Proto duše těší, když potká svého Milovaného a žádnou jinou lásku již nechce ani nepřeje mimo tu, ale tu, a ve všem, co dělá, otiskuje velmi charakteristický razítek této lásky, nezmazatelný razítek této lásky, který ničím není vymazán, ani časem, ani bolestí, ani utrpením, ani pekelnými duchy, ani žádnou stvořenou bytostí, neboť jak apoštol řekl: "láska je silná jako smrt. Ano, její síla je taková, že když se otiskne na duši, nic ji již nezastaví, nic jí nezbrakuje a ve všem, co dělá, otiskuje věčnou hodnotu, proto všecko, co dělá duše, která miluje Nejvyšší Dobro, která miluje Pána celým svým srdcem, ve všech svých činech, vidění, cítí, chutná razítek, znamení pravé lásky. Pravá láska. Láska, kterou svatí, my blahoslavení, hledali nad všechny věci a kteří vše opustili, aby ji měli. Božská láska, láska Boha. Věčná a přirozená láska. Velmi nezměřitelná. (Poznámka: Svatá Veronica mluvila jako by si myšlenky promlouvala nebo s sebou sama hovořila) velice nesrovnatelná, že nic, žádný poklad, láska ani věc na tomto světě se jí nemůže rovnat anebo převýšit v hodnotě. Láska, která má-li ji duše, má všecko, ničemu nechybí. Dosáhla úspěchu, dospěla k palmě vítězství, získala korunu nejvyššího štěstí, po němž člověk touží a hledá, bohužel, v tomto světě mizivých, iluzorních, lživých a zastaralých věcí.
Blahoslavena duše, která se otevře této lásce, přijme tuto lásku do sebe a dá jí trůn svého srdce a života, neboť v této duši bude láska Boha jít od vítězství k vítězství, od triumfu k triumfu, od díla ke svatosti a v této duši se bude radovat láska Nejvyššího Dobra, tam si zřídí stan a navždy s ní pobývá!
Všem vám teď požehnávám a říkám: sledujte tuto školu svatosti Matky Boží. Já jsem sledoval cestu dokonalé lásky, k níž mne vedla ona, svatý Josef, Pán a my, andělé a světci, zde během všech těchto měsíců, let! Sledujte každý den v opovržení vůči sobě samým, ve vznešené lásce k Bohu a touze být stále více podobní Boží vůli. Slibuju, že na srdce všem těm, kteří mě o to poprosí, otisknu rány nášeho Pána Ježíše Krista, tedy živou lásku ke trápěním Pána, pravé soucit se trápením Jeho a Paní Bolestné, a pravou úctu k svatým ranám Pána Ježíše. A slibuju, že tyto duše vedu k dokonalému, horoucímu a hlubokému sjednocení lásky s naším ukřižovaným Pánem.
Požehnávám vás všechny teď, zde v této kapli, tomto Posvátném Místě, které pro nás, svaté na nebi, je drahější a cennější než celý zbytek světa, a v tento okamžik vám odcházím s mír.