Ježíš řekl: „Můj lidu, tento čas po Velikonocích je slávný čas na to, aby jste si uvědomili, jak vzkříším své věrné do vašich zbožštěných těles po posledním soudu. Jdu připravit místo pro vás, a tato prázdná lodžia představuje místo v nebi čekající na mé věrné. Jsem s vámi každý den u vaší strany, když chodím s vámi životem, stejně jako jsem sdílel se svými učedníky na cestě do Emauz. Ve vidění této scény mého sdílení Písma, odkazujícího na mou misi, která byla předpověděna, chtěl jsem, aby mé věrné čtenáři si představili přítomnost a poslouchání mojí slova. Učedníci později řekli: (Lukáš 24;32) ‘Nebylo-li naše srdce hořet v nás, když mluvil po cestě a vysvětloval nám Písma?’ Každé slovo, které předpovědělo mé příchod, muselo být splněno, stejně jako vše, co je předpovězeno pro můj druhý příchod, také musí být splněno. Učedníkům byly oči zatemněny od vidění mě, dokud jsem s nimi nezdělil chléb při večeři. Teprve teď mi uznali v ‘rozbití chleba’, když jej požehnal a sdílím s nimi. Tento vzpomínka na rozbítí chleba při Poslední večeri připomněla jim mé zapomenutí na moje tělo a krev, které teď budou sdíleny při každé mši. Dejte chvalu a slávu Bohu v daru sebe samého v svatém přijímání během mše dnes, protože i vy se podílíte na ‘rozbití chleba’ a sdílíte mou Skutečnou Přítomnost při uznávání mě také.”