sobota 19. března 2016

Poděkování 24 let po prvním zjevení Panny Marie Luz de Marii

Děkujeme Bohu za tento zvláštní den a chtěli bychom v obecných rysech vykreslit historii, která pokračuje být věčným přítomnost.

Když se dívám zpět s pravdivou vděčností k Nebi, nemohu pokračovat na své cestě bez toho, abych řekl svým bratřím, jak jsem jim vděčný za mnoho milých důkazů lásky, milosti a síly po tom, co Panna Maria Boží matka mi podala svou ruku, nehodnému stvoření, aby mě vedla k Jejímu Synu Ježíši Kristovi. Nikdy nezapomenu na tento prvníkrát, i když následné příležitosti, kdy mne navštívil Kristus nebo Boží matka, byly vždy jako prvníkrát znovu.

Vidím před sebou ty mandlovité oči — krásné, pronikavé, medově zbarvené —, jimiž Panna Maria na mě hleděla a okouzlila mne, a jak jsem cítil svou duši naplněnou mateřskou láskou v jediném okamžiku. S přibývajícími dny a měsíci se blízkost k Boží matce stávala větší a trvalejší, umožňující mi zažívat podrobné vedení toho, co od mne očekává Její Syn, s rovnováhou, kterou pouze Panna Maria má, a jakýsi — pokud chcete — sladký vyprávění, které nezanechá místo pro očekávání, ale nabízí úplnou jistotu. Boží matka ukázala mi celou cestu, kterou bych měl projít k Jejímu Synovi, která se stala dnešní misi. Byl jsem veden takové míře lásky, že Srdce Panny Marie mě nechal vidět jej, ne skrze fyzické zrak, ale skrz duši sama, kterou mi představila s mnoha vysvětleními a na které jsem odpověděl svobodně: Ano!

Věděla jsem dopředu, protože Panna Maria mě ujistila — její ochrana neopustí mne tak dlouho, dokud budu následovat Vůli Boží a nikoli lidskou vůli. Měl jsem velké očekávání pro toto první Nejvyšší Setkání, kde znovu jsem si uvědomil Nebeskou obrovskou dobrotu, která na mě hledíla, kterou necítím hodnou.

Panna Maria Boží matka přiblížila mi cíl v raných letech — jeden, který trvá ve mně dodnes: rozpustění lidského já.

Blok a pero byly mezi prvními žádostmi od Královny Nebes, aby si pamatoval to, co mi řekla. Tehdy jsem nevěděl, že je to začátek dlouhé, náročné, zkoušené, pronásledované ale odměněné cesty, na které jste Vy — požehnaná Paní — mne představil Po nějakých letech: Kristus!

Kristus, Král Nebe a Země, s Jeho Svátou Matkou přišel nabídnout mi vodu a med a zároveň útěchu. Předpověděl trny na cestě ukázáním mne svého kříže, který není pouze bolest, ale také milost a sláva.

Božská Moc byla podtržena jemností Jeho slov a energií v Jeho hlasu — která mě nechala bez dechu, když mi sděloval svou Vůli: Bezmocný, malý, nehodný, a všechny ostatní představitelná označení vyjadřují to, co jsem cítil v tom okamžiku…a Kristus se staral o mne a předpověděl mé city, úplně mi zajímavým Jeho podmanivou láskou.

Byl jsem mimo sebe — mimo prostředí, ve kterém jsem se nacházel, dokonce i venku ze světa samotného — vše bylo klid, pokoj, požehnání a láska protékající mnou a přivádějící mne do hlubin Jeho Srdce, v němž mi ukázal bolesti Jeho Pašije a trvalé, bezpečné, důvěryhodné a tiché vzdávání se Panny Marie Boží matky Vůli Otcově.

Matka a Učitelka… Matka a Společník… Matka a Žák… Matka a Královna. Zvažující lásku, s jakou můj milovaný Ježíš Kristus hledí na svou Matku a bere jí za ruku — mé srdce ovládlo mou vůli v tom okamžiku, a řekl jsem: Ano!

Cítím se nedostojným tohoto požehnání. Možná někteří neví, že Nebe bere to, co svět opovrhuje, aby ukázalo svou velikost tím, že přemění jedno ze svých stvoření v něco, čeho si světský člověk ani nemůže představit.

Matka Boží mě několikrát znovu uchvátila, v okamžicích, kdy jsem se cítil zklamaný skrze zkoušky, a dala mi sladké utěšení svých nebeských vůní v oleji, ze kterého vyzařuje obraz Královny Míru, která pokračuje ve svém projevování i v tom, co volám ‘rosou’: Malý lesk, který sestupuje a stává se viditelným jako by matka dávala své dítě cukroví, aby přestalo plakat. Potom zapomeneme na utrpení, a radost a vděčnost přehánějí duchovní postoj, poskytují novou sílu ne proto, že jsem o ni žádal, ale protože tak Nebe jedná — dá a povzbuzuje, povzbuzuje a dá.

Na zvláštní den, kdy jsem byl velmi rozrušen pomluvami a nemohl zadržet slzy, které nabízel Kristu současně s dlouhou bolestivou dobou, nebeská vůně pronikla do mé místnosti; emoce způsobila, že mi silně tluklo v srdci a… stalo se: Kristus mi vyprostil ruku a v tomto okamžiku, který zdál se jako věčnost sama protože existovali pouze On a já — nabídl mi svou Posvátnou Ruku a přišel ke mně. Podíval se do mojích očí, přitiskl mě k svému prsou a vše zmizelo v sublimním okamžiku, který jsem zažil jako to, jak je být na Nebi předčasně, a ve kterém bylo navždy vyryto do mne toto sublime výraz Boží Lásky. Až do posledního momentu svého života budu mu za to vděčný.

S časem — jeho zrychlený průběh neumožňuje mi odpočinek po Bohu — přišel jsem k životu mezi sdílenými Božími Tajnostmi, které bych nikdy nevyměnil. Mezi jiným jsem byl povolán, aby s láskou a poslušností nesl Kříž Konsekrace Nebeskému Otci a z lásky ke lidstvu.

Radost žít v bratrství patří k tomuto sdílení a provádění každého Božího Slova, které přijímám ve Zprávách pro Lidstvo, aby jste mohli s velkou přesností přijmout vysvětlení odhalená Kristem, Posvátnou Matkou Bohem a občas prostřednictvím Archanděla Michaela — abych probudil spícího člověka a budil již probudeného.

Bratrství nenašlo žádné hranice v oddanosti a lásce šířené těmi, kteří náročně dosahují tohoto Božího Medu, který dostává tak mnoho bratří – vy čtenáři, kteří jste součástí této rodiny, do které každé slovo přichází prostřednictvím Lásky Trojice, ne jen jako zpráva varování, přípravy a povzbuzení, ale která se stala profesí Duchovního Růstu — který neměří lidské oddálení, ale v nepřetržitém pohybu Boží Lásky vyzařující od Boha zpět k Bohu, opět a znovu lije svou Milost nad celou Lidstvem, aby jsme se všichni spasili.

Luz de Maria, 19. března 2016