Dnes ráno přišel Anděl a znovu mě vzal za Blahoslavenou Matkou. Vypadala velmi mladě, asi na pětnařku nebo šestnáctku.
Chválila jsem Ji a řekla: „Ó, moje krásná Matko. Jak krásně dnes vypadáš.“
Usmála se a řekla: „Valentino, děkuji, že Jsem poznala. Víš, že teď obcházím svět, abych sbírala kyselé modlitby a růžence, které mi lidé nabízejí? Lidé nejsou skutečně oddaní.“
„Kyselé?“ pomyslela jsem si
Potom mi Blahoslavená Matka ukázala mnoho citronů, velkých žlutých citronů.
Řekla: „Vidíš, jak je citron kyselý? Takto stoupá modlitba do Nebe. Kyselá modlitba!“
Vykřikla jsem: „Ó, Blahoslavená Matko!“
Ukázala na mě s milující mateřskou autoritou a řekla: „O tom napiš také ty.“
Tichým hlasem jsem se zeptala: „Blahoslavená Matko, musím to skutečně zapsat? Lidém se nebude líbit, když napíšu takovou zprávu.“
Odpověděla: „Ano, musíš psát a říkat jim všechno, co ti ukážeme. Musíš nám poslouchat. Pokud lidé Boha tolik urážejí, proč jim neříct a nenechat je vědět, co s Bohem dělají? Jinak se nikdo nikdy neobrátí a nezmění. Povzbuzuj lidi, aby se modlili správně, z celého srdce, aby byli skutečně a opravdovtě oddaní Bohu a nám, protože On je takto uražen.“
Potom jsme odešli a vstoupili do místnosti, která vypadala jako dům. Uvnitř ke mně přiběhl malý Chlapec a objal mě, a já jsem objala Jeho. Okamžitě jsem věděla, že je to malý Pán Ježíš.
Plakal. Skutečně plakal, slzy mu stékaly po tváři. Objala Jsem Ho a utěšovala.
Zeptala jsem se: „Ó, proč pl체š? Neplač. Bude to lepší.“
Náš Pán Ježíš skutečně trpí, když se lidé nechtějí obrátit a přijít k Němu. Měli bychom se tedy snažit soustředit na modlitbu z celého srdce, abychom Boha utěšili.
Ne všechny modlitby, které lidé říkají, dorazí do Nebe v krásné podobě. Mnoho z nich jsou „kyselé“ modlitby, protože nejsou upřímné nebo nepocházejí ze srdce. Je lepší říct krátkou modlitbu a v klidu nad slovy meditovat. Bůh zná tvé srdce, nejen tvá slova.
Presvátá Matka se mnou dříve nikdy nemluvila o sbírání kyselých modliteb.